WRC Finland 2019


Velice osobitá soutěž s mohutnými skoky a obrovskými rychlostmi mezi stromy, to je Neste Rally Finland! WRC je pro mne naprostý vrchol motorsportu a letošní ročník tohoto legendárního závodu to jen potvrdil. Převážnou většinu závodu se světová špička prala o desetiny sekundy a to na rychlostních zkouškách, které měli většinou přes 20km! Nepředstavitelné tempo, prostě mi to opět vyrazilo dech, po prvním průjezdu jsem nechápal, po druhém průjezdu jsem prostě jásal, že můžu být u toho!

Tak jak je focení cross country postavené poměrně dost „na vodě“, tak klasická rally je toho přesným opakem. Vše musíte precizně naplánovat předem v podstatě na minuty, itinerář je naprosto přesný a je na vás, jak si každý den rozvrhnete. Je to velice příjemná změna, když víte, že závodní posádka kterou potřebujete nafotit přijede přesně v daný čas +/- pár sekund, přesně na místo kde máte vymyšlenou fotku a nečekáte např. na poušti třičtvrtě hodiny aby pak auto projelo úplně jinudy než jste čekali! Když najíždíme místa, představuji si jak by závodní auta mohli asi daný úsek projet. Teď už vím, že v případě „nových“ WRC je třeba tu představu minimálně zdvojnásobit a dostanu zhruba informaci o tom, kde a jak bych mohl fotku komponovat. Tuhle výhodu klasického rally jsme využili a všechny tratě jsme předem buď projeli vlastním autem, nebo na onboard videích. Vyplatilo se! Vše naplánované do sebe zapadlo a výsledkem je myslím velice povedená práce. Další výhodou světové rally je hezký servis. Profesionalita mechaniků v týmech i všeobecné podmínky v zázemí zkrátka nahrávají úžasným fotkám a toho je třeba využít! Atmosféra těchto závodů je prostě vidět na každé fotce a to je to nejlepší, co si fotograf může přát. Jediné co je omezující (ale možná jen v mé hlavě) je nutný odstup od jezdců. Úroveň na které je současná rally na jezdce prostě vyvíjí enormní tlak a je to na nich vidět. Vnitřně se mi pak příčí narušovat pomyslnou hranici a vstupovat do jejich koncentrovaného světa. Vím, že přicházím o možná skvělé snímky, ale respekt, který k jezdcům chovám mi prostě více nedovolí. Jak jsem už psal, celý závod se jel v tempu, které normální člověk zkrátka nepochopí a sledoval jsem to s naprostým úžasem. Pomyslným vrcholem celého závodu pro mě bylo focení emocí v zázemí týmu Citröenu, kde byla před dojetím obou vozů do cíle taková atmosféra, že jsem se odvážil fotit jen na tichý režim závěrky…